Modrá krajina zvyšuje nostalgii a duševní pohodu

Toužíte po minulosti? Nejste sami a je pravděpodobné, že místo, které chybí, je u vody. Nová studie zjistila, že „modrá“ krajina, jako jsou pláže, řeky a jezera, jsou silné spouštěče nostalgie, které také zvyšují psychologickou pohodu.

Collins English Dictionary definuje nostalgii jako „laskavý pocit, který máte pro minulost, zejména na obzvláště šťastnou dobu“. Ačkoli to může být hořkosladká, nostalgie má tendenci vyvolávat u lidí vzpomínky na čas dlouhou minulost, což je jedinečně příjemné a nezvratné.

Nová studie vedená University of Cambridge ve Velké Británii prozkoumala fyzická místa, o kterých se lidé cítí nostalgicky, funkce, které tato místa mají, a jak si vzpomíná na ně, ovlivňuje naši duševní pohodu.

„Očekávali jsme, že lidé budou častěji nostalgičtí na zelených místech, protože tolik studií zdůrazňuje psychologické výhody zelené, přírodní prostředí,“ řekla Elisabeta Militaru, která vedla studii v rámci svého doktorátu v Cambridgeově psychologickém oddělení. „Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že modrá místa jsou charakteristickým rysem nostalgie.“

Vědci provedli tři studie s více než 1 000 účastníky z Velké Británie a USA, aby získali odpovědi na tři otázky: 1. jaké místa vyvolávají nostalgii? 2. co lidé cítí, když si vzpomínají na tato místa? A 3. jaké psychologické účinky mají tyto nostalgické vzpomínky?

„Myšlenka, že místa slouží jako emocionální kotva, není nová,“ řekl Militaru. „Téměř před 3 000 lety Homer napsal o touze Ulyssese, aby se vrátil do své vlasti, Ithaca. Chtěli jsme pochopit, co z větší míst je pravděpodobnější, že evokují nostalgii než jiná. Jaké jsou fyzické a psychologické rysy, které dávají místo jeho nostalgický tah?“

University of Cambridge/Dr Elisabeta Militaru

Ve studii 1 bylo 200 jedinců z Velké Británie požádáno, aby poskytli písemný popis místa, o kterém se cítili nostalgicky a kategorizovali svou krajinu jako buď Oceanside, přímo, uzera, řeka, městská, zemědělská, lesa, travní porosty, keř, mokřad nebo trvalý sníh. Za druhé, naznačili velikost místa (např. Room, sousedství, město). Zatřetí, uvedli počet lidí, kteří tam žijí. Lingvistická analytická analytička posoudila, zda jejich popisy byly pozitivnější nebo negativnější emocionálně. Vědci zjistili, že nejčastěji zmiňovaná nostalgická místa byla v „modré“ krajině, jako je moře, řeka nebo jezera. Tato místa byla často středně velká, jako město nebo sousedství a řídce osídlené. Účastníci k jejich popisu použili pozitivnější než negativní slova.

Ve studii 2 bylo 398 amerických účastníků požádáno, aby si vzpomněli na nostalgické nebo obyčejné místo a určili jej na mapu. Vědci se poté podívali na to, jak daleko byla tato místa, kde účastníci běžně žili, ať už byli blízko vody a jak je lidé popsali. Měřili také emoční účinky myšlení o těchto místech. Nostalgická místa byla s větší pravděpodobností umístěna po vodě a fyzicky daleko, i když se cítili psychologicky Blízko účastníků. Přemýšlení o těchto místech zvýšila pocity sociální propojenosti a smyslu smyslu v životě.

Studie 3, která zahrnovala 403 účastníků USA, se rozšířila o předchozí studii přidáním zelené vs. hodnocení šedé krajiny, míry časové vzdálenosti (to je, jak dlouho se návštěva stala) a další psychologické výhody sebekontinuity, sebeúcty a autentičnosti. Sebekontinuita je v čase stabilní smysl pro sebe. Vědci zjistili, že nostalgická místa byla modřejší, zelenější a méně šedá než běžná místa. Byli fyzicky a dočasně vzdálenější, ale cítili se emocionálně blíže. Připomínáme tato místa posílila sebekontinuitu, sebeúctu a autentičnost účastníků nebo pocit, že byli sami sobě věrní.

Jedno vysvětlení, proč modrá krajina vyvolává silnější emoce v jejich vizuální struktuře. Vědci naznačují, že fraktální povaha modré krajiny, tj. Jejich vlastní podobné vzorování a způsob, jakým se jejich součásti podobají celku v různých stupnicích, přispívá k jejich vysokému nostalgickému hodnocení.

University of Cambridge/Dr Elisabeta Militaru

„Minulý výzkum naznačuje, že krajiny s mírnou fraktální strukturou, jako jsou pobřeží, mají tendenci vytvářet pozitivní emoce,“ řekl Militaru. „Lidé nemají rádi extrémně chaotické obrysy takového druhu, který byste mohli vidět uprostřed lesa, kde nemáte pocit otevřenosti.“

„Lidé také nemají rádi příliš malou složitost. Například s městským panoramatem je velmi málo přestávek ve vzoru scény. Přímoří, řeky a jezera nám mohou poskytnout optimální vizuální složitost, ale k plnému porozumění je zapotřebí více práce.“

Studie se může zdát poněkud rozmarná, ale její zjištění mají důležité důsledky v reálném světě. Navrhování nebo přepracování měst s dostupnějšími „modrými“ a „zelenými“ prostory by mohla podporovat emoční pohodu, nejen prostřednictvím estetiky, ale povzbuzením smysluplných a nezapomenutelných zážitků. Reminiscenční terapie založená na místě by mohla být přizpůsobena lidem, kteří zažívají osamělost nebo sociální odpojení zaměřením na emocionálně významná místa.

„Nyní víme, že nostalgie je psychologický zdroj; objevuje se, když čelíme psychologickému nepohodlí, jako je pocit osamělého nebo sociálně vyloučení,“ řekl Militaru. „Vznikající výzkum zjistí, že nostalgie může mít také pozitivní roli při péči o lidi s demencí.“

„Náš výzkum naznačuje, že přístup k pobřeží, řekám, parkům a přírodní krajině by měl být upřednostněn, zejména v hustých městských oblastech,“ dodal Militaru. „Komunity se musí zapojit do rozhodnutí o urbanistice zavedená v jejich sousedství. Teprve poté můžeme identifikovat místní památky, které je třeba zachovat.“

Studie byla zveřejněna v časopise Současný výzkum v ekologické a sociální psychologii.

Zdroj: University of Cambridge